Střípky z natáčení aneb Filosofická otázka o televizní zbytečnosti

17. srpna 2018 v 15:37 | Sacharin |  MOJE CESTA ŽIVOTEM
Bylo, nebylo - v dobách, kdy si ještě přibližně devítiletá Sacharin myslela, že umí zpívat - (pozn. blogerky: neumí, akorát se nikdo neobtěžoval jí to říct - a takhle, takhle, přátelé, vzniká hvězdná pěchota Superstar), potkala jsem nečekaně ikonu všech tehdejších dětí - Dagmar Patrasovou. (Otázka k zamyšlení: Je ještě pořád dětskou hrdinkou, nebo se už podobá zašlé vykopávce let minulých podobně jako tamagotchi a boty se svítící podrážkou? Nemám děti, tudíž nemám přehled a fakt by mě to zajímalo.) Dáda mě podarovala nejen autogramem a úsměvem, ale... světe div se, uvěřila blahořečení příslušníků mé rodiny a dostala neuvěřitelný nápad. Pozvala mě do jednoho ze svých dětských pořadů, ať si tam zazpívám! Takový krásný debut...

Ehm. S odstupem času si říkám, že to mohla být pěkná celonárodní ostuda. Teda ne, že bych zpívat neuměla vůbec, ale zlato v hrdle rozhodně nemám a stříbro taky ne... Spíš takovou měď, která vyloudí něco jako zpěv za předpokladu klavírního doprovodu a dlouhého tréninku. A já trénovala, až se ze mě kouřilo. Vědoma si navíc toho, že - když mám zpívat - jsem šíleně nervózní. Radši budu přednášet řeč o čemkoli před stovkou mudrců s IQ nad 150, než zpívat pro tři osoby nezávisle na jejich analyticko-logické inteligenci. Nekecám. A teď mě - klubíčko nervů - čekal zpěv před kamerou a v televizi. Příbuzní jásali, že jejich "hvězda jasná" konečně zazáří a já... Už jsem říkala, že jsem si jenom myslela, že umím zpívat?

Naštěstí mě má Bůh asi rád (nebo má prostě všech pět pohromadě a vědět, že tenhle průšvih musí zarazit nezávisle na mně). Pár dní před natáčením jsem dostala angínu a třicet devítky horečky. Maminka volala, že nemůžu přijet a zpívat. Jenže pro štáb to znamenalo katastrofu. Beze mě nějak prý netušili, o čem točit onen díl, či tak nějak mi to mamka tenkrát vysvětlovala. Nechala se ukecat, já dostala hrst prášků, kolem krku studený obklad a jelo se. Prý se to vymyslí na místě, ale hlavně ať dorazím.

Dorazili jsme. I s mojí mladší sestrou. V zákulisí jsem netušila, jestli se klepu horečkou (tedy zimnicí), nebo nervozitou. A měla strach, že si nedopatřením během akce strhnu port připnutý na halence. Byla to zbytečná starost, protože vzhledem k faktu, jak probíhalo natáčení, by se tam nějaká moje úprava portu ztratila... No fakt.

Měla bych dodat, že už odmala mám v sobě zabudovaný docela zvláštní esteticko-morální kodex. Nebo netuším, jak to lépe nazvat. Projevovalo se to například tím, že jakmile jsem komunikovala s někým, kdo libovolným nářečím "prznil" spisovnou češtinu, trhalo mi to uši i srdce a měla jsem sto chutí, dát mu přednášku o krásách a pravidlech českého jazyka. Dokonce moje první příběhy obsahovaly pouze češtinu spisovnou, ačkoliv to prostě nepůsobilo přirozeně a těm postavám to nelezlo do pusy. Příčilo se mi psát nespisovně. Teď už mi to jen tak mimochodem problém nedělá a výrazy jako "chcu", nebo "odemčít dveře" jsou dokonce mými favority.

Ale zpátky před kameru. Ten samý kodex se zhrozil po pár minutách natáčení, protože ten štáb byl neskutečně sprostý. No opravdu, můžete mi to věřit, nebo nemusíte, ale mně bylo devět a já tam stála na place, po jedné ruce malou sestřičku, po druhé Dádu Patrasovou a jediné, co mi v tu chvíli běželo hlavou, bylo: "To nemyslí vážně! Tady jsou děti a oni mluví takhle sprostě, to je strašný!" Byla jsem otřesená. Asi nejsem, teda vlastně jsem nebyla, normální dítě, já vím.

Navíc to celé probíhalo asi nějak takhle: (ilustrační řeč, neboť po tolika letech si nepamatuji přesně, jaké výrazy padaly.)
Režisér: "Točíme."
Osvětlovači: "Ještě ne."
Osvětlovači: "Můžem."
Kameraman: "My už točíme? Já to nestihl."
Režisér: "Znova."
Zvukař: "Jak znova?"
Kameraman: "Já to nestihl."
Osvětlovači: "Můžem?"
Režisér: "Jedem."
Zvukař: "Ještě ne!"
Kdokoliv: "Ježíši, co zase!?"
Celý tento dialog štábu byl navíc doplněn výrazy jako "do prdele", "kurva", nebo "co tam, vy debilové, děláte?" a "já se na to vyseru."
Po nějaké době jsem kompletně ztratila přehled, kdy se vlastně točilo, a ztratila víru v to, že se vůbec někdy dotočí. Házeli jsme po sobě rozpačité úsměvy a čekali. Nebo aspoň já byla rozpačitá. Nikdy jsem se Dády neptala, jak se ten den cítila. Já jako Alenka v Říši divů. A říkala jsem si, že jestli to takhle probíhá všude, tak je zázrak, že vůbec někdy něco dají dohromady. Byl to několikaminutový vstup a podobalo se to nekonečnému příběhu. Nedovedu si upřímně představit točit tam tehdy třeba hodinový film. Obzvlášť i proto, že jsem vlivem horečky měla chuť slézt z vozíku na zem, natáhnout se a zahučet něco ve smyslu: "Až se domluvíte, tak mě vzbuďte. U toho já být nemusím, já chci spát."

Všechno ale nakonec dobře dopadlo. Dáda dostala dárečky a všichni tři (já, sestra a Dáda) + plyšové osazenstvo za námi jsme společně zanotovali refrén písničky, co jsem si původně měla střihnout celou. Tedy přesněji - oni zpívali, já skřehotala s bolestí v krku. Ale úkol splněn. Nečekaně jsme navíc dostali "odměnu za účinkování", která padla buď na oběd, nebo na tričko, už nevím. A závěrečná věta, když nám ji dávali, rozesmála všechny - "My nejsme jako YXZ!" Ať žije zdravé rýpnutí do konkurence. :-)

Byl to jeden z těch zážitků, na který se nezapomíná, obzvlášť pokud vám je devět. A abych to uvedla na pravou míru, nesnažím se tím nijak poškodit nezmiňovanou televizi, protože si té příležitosti velice vážím. Ale jelikož už je to docela dávno, tudíž neaktuální, a věřím, že sama paní Patrasová si mě už ani nepamatuje, plus nepředpokládám, že fakt, že někde mají sprostý štáb a měli den blbec, by byl nějakou zásadní interní informací, rozhodla jsem se s vámi o ten den podělit.

Co to to má společného s Tématem Týdne? Inu "Televize je zbytečná?" Z pohledu konzumenta bych mohla odpovědět, že ano, minimálně co se toho přístroje týká. Já ho doma nemám a skoro se na ni nedívám. Ale... je spousta lidí, co u ní žehlí, nebo tak tráví společné rodinné chvilky. Navíc i já se na televizi vlastně dívám. Jenže online. A spíš na televizní pořady, než filmy. Tam je podle mě budoucnost televize. Něco, co bez ní nevznikne. Patentované seriály, soutěže a zábavné, či jiné pořady. Navíc mám několik přátel z komparzu televize Barrandov. A kde by oni byli, kdyby televize nebyla? Kdo by mi vyprávěl historky z konkurzů a natáčení? S kým bych se tomu smála? Ona to je totiž často dost velká sranda. A kam bych občas vlezla já? Přiznám se totiž bez mučení, jako konzument televizi moc nemusím, ale jako příležitostný aktér, kterému od dětství kamery nevadí, spíš naopak, a kamarád jiných aktérů, by mi zrušení televize bylo hrozně líto. :-) Navíc těch lidí, co by přišlo o práci... Takže jestli je televize zbytečná, to jest pro mě filosofická otázka, jejíž odpověď závisí na tom, z které "strany oné televize" se na to dívám. Před ní trávit čas nemusím, ale kdyby nebyla, nebyla bych v ní nikdy ani já a neměla co vyprávět. A mě to tam baví. :-) Haha.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 17. srpna 2018 v 16:03 | Reagovat

A dá se to vystoupení někde dohledat na netu ? Prosím prosím :-D

2 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 16:52 | Reagovat

[1]: Milá Hrachajdičko, jemným hledacím nástřelem jsem došla k závěru, že nedá. :D Jen tatínek to má nahrané. :-D Chceš přijít na kafe? :D A ani další mé televizní zkušenosti dohledatelné nejsou, snad. :D Teda až na jednu reportáž ze zpráv, ale to už si nepamatuju datum, takže tak. :D

3 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:09 | Reagovat

[2]: Já na to kafe, klidně do slova přijedu. Času dost, tak proč ho nějak zajímavě nedoplnit. :D

-

Moc se mi líbí o čem ten článek je. O tom, že si měla zpívat s Dádou Patrasovou jen tak někdo napsat nemůže. :)

To, že mluvili sprostě je opravdu zajímavé! To je zajímavost jako perla! Mít to já, tak na tom postavím článek. :D

„Nikdy jsem se Dády neptala, jak se ten den cítila. Já jako Alenka v Říši divů." Zajímavé! :) Moc hezky napsané. :)

Nejlepší článke, co jsem v tomto týdnu četl!

Televize podle mně není zbytečná i když není potřebná.

Je hezké, že máš lidi, kteří se s tebou dělí o zábavné historky z natáčení. Zná to z tvého vyprávění jako dobrý námět na článek. Jako bloger blogerce ti dávám takovou malou radu. :D :D

4 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:12 | Reagovat

Hele, můj názor, že kdokoliv, kdo se snaží dostat do burválu, což Dáda Patrasová teď hodně dělala, tak patří mezi zoufalejší celebrity, které by možná slavné nebyly, kdyby o nich ten burvál nepsal a proto se do něj chtějí dostat.

Hele, ale teď přesně to co vím. Česká televize je na plnou pusu řekla, že jí  nechce. Ten se na Déčku neobjevuje a nebude. Nevím proč... To je jedno. Důležité je, že tehdy slavná byla a hlavně ten zážitek za to stál!

Já jí do dnes mám rád, i když jí teda neposlouchám. Čivava! :D

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 18:48 | Reagovat

Já se tedy jako dítě s Dádou logicky minul, popravdě, všiml jsem si jí (nevšimnout si nešlo) poprvé ve filmu Vrchní prchni, a to u ní ještě tehdy na velkou kariéru v dětských pořadech nevypadalo :-). Ale moc zajímavou osobní zkušenost (neříkám, že ve všem jenom pozitivní) mám z natáčení pořadu Videostop. Byl to jeden z prvních dílů, dokonce úplně první, který se jel naživo, a měl jsem mimo jiné možnost si zasoutěžit s panem Nárožným a pokecat s panem Kodetem, na to se taky nezapomíná :-).

6 King Rucola King Rucola | Web | 17. srpna 2018 v 20:03 | Reagovat

velmi zaujimava skusenost. A este aj vtipne podana! Bravo. Mam podobne zazitky z "filmovania", menej vesele...

7 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 21:41 | Reagovat

Jaj, tak to ti závidím! To musel být pro dítě fakt zážitek.

Mně, když jsem měl nastupovat do první třídy, maminka několik měsíců před tím vstupním "pohovorem" neprozřetelně řekla, že když tam zazpívám sprostou verzi písničky "Stála u vody, trhala jahody", tak dostanu první jedničku.

Inu, malý Mečoun, duše důvěřivá, si to zapamatoval a zazpíval to tam... a hrozně se divil, když ho paní učitelka rychle zastavila s tím, jestli neumí jinou. A žádnou jedničku nedostal :( :D

Jinak co se týče slavných osobností, tak jsem měl kšiltovku podepsanou od Terezy Pergnerové, to je myslím vše, čím se můžu pochlubit :D

8 Donyka Donyka | E-mail | Web | 18. srpna 2018 v 2:18 | Reagovat

Tak, jsou 2 hodiny ráno a já už, UŽ chtěla jít spát. Ale zároveň jsem si ještě chtěla něco přečíst a narazila jsem na tento článek, tudíž mi to nedalo spát a píši komentář. Já jsem jako malá Dádu měla hodně ráda. Kdysi u Nás v Budějkách byla autogramiáda, já se těšila jak malé mimino (ne že bych v tu dobu nebyla :D ) a ona to na poslední chvilku odvolala. Dnes už mi je to jedno, třeba měla pádný neodkladný důvod to zrušit. Ale na tohle se nezapomíná, toť vše. Jinak já také nemám ráda vulgární a nespisovnou mluvu ve společnosti. Ovšem Vám sice nevadí slova "chcu" a "odemčít", ale mě vyloženě srajčí :D To je úplně nejhorší co může existovat pro mě :D A nejhorší na tom je, že můj přítel je z Moravy a já když pak k nim jedu a poslouchám hlavně tu starší generaci jak si povídají... Rve mi to uši :-D

(Omlouvám se za případné překlepy a nesrozumitelnost textu, jdu spát a Vám přeji taky dobrou noc :)

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. srpna 2018 v 7:43 | Reagovat

Když ještě žila Helena Růžičková zažila jsem jedno takové natáčení s ní. Byla úžasná, seděla za stolem a pletla. Jehlice se jí míhaly mezi rukama sakra rychle a byla děsně fajn. Zdála se mi oproti televizi tak poloviční, ale není mi jasné, že by televize zvětšovala? :D

10 Sugr Sugr | E-mail | 18. srpna 2018 v 7:45 | Reagovat

[9]: Tedy to co popisuju bylo ve chvilce přestávky, oddychu kdy Helenka pletla, jinak samozřejmě hrála a skvěle. ;-)
Perfektně jsme si pokecaly.

11 Marcela Marcela | E-mail | Web | 18. srpna 2018 v 10:45 | Reagovat

To máš pěknou vzpomínku a zážitek z dětství i se sprostým štábem. :D :-)
Já jako malá jsem to taky neměla ráda, a teď nadávám sprostě taky. Ale když to slyším kolem dokola, tak se tím člověk prostě nakazí. No snažím se fakt sprostě nemluvit. :D
Hold zažila jsem různé situace, ale zážitky z natáčení s TV, jsem jako dítě  nezažila. Dádu jsem poprvé viděla v pohádkovém seriálu Arabela. A na kouzelnou školku jsem se povinně musela dívat s dcerami od moji sestry. :-D

12 Platan Platan | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 15:21 | Reagovat

Tak to je naozaj jedinečný zážitok, ktorý sa nestane hocikomu a trochu smutný pohľad do zákulisia relácií, ktoré sú zrejme určené len pre pozerajúce, nie pre účinkujúce deti.

13 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 20. srpna 2018 v 10:39 | Reagovat

Máš alespoň na co vzpomínat. No a ze mě by ti asi uši ulítly nenávratně do teplých krajin. Ne že bych mluvila často sprostě, ale já zase spisovnou češtinou nerada mluvím.  Psát, to ano, ale jako Brňačka mám spíš sklon k takovému mixu hantecu a "jak mně zobák narostl" :-)

14 Fufu Fufu | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 10:08 | Reagovat

Jako malá jsem taky byla v televizi. V pořadu Šikulové. Dokonce jsem tam i vysvětlovala nějaký postup. No, pak jsem chodila po škole a všichni "to je ta holka z televize".
Takové zážitky se holt nezapomínají.

15 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 11:47 | Reagovat

[3]: No když budeš opravdu chtít, já si s tebou to kafe i dám. :-D
Měla jsem spíš napsat - cítila jsem se jako v Kocourkově. :-D Děkuji za pochvalu i radu. :-D Uvidíme, uvidíme...  :-D Ono  by bylo o čem psát, ale já z blogu nechci povídání "já a svět celebrit". :-D

[4]: S tou Dádou jsem to netušila, díky. :-)

[5]: O to Videostopu jsem u tebe na blogu něco postřehla. :-) Psal jsi o tom? Zajímalo by mě to. :-)

[6]: Děkuji za pochvalu, snažila jsem se. :-) A povyprávět mi o tom třeba mailem? Jsem zvědavá. :-)

[7]: Ježíšmarjá. :-D To je mi tě líto. :-) Úplně to vidím. :-D A Terezku jsem, vidíš to, zase nepotkala já. :-)

[8]: Jo, občas se ty zrušené koncerty dějí, to je pak škoda no a fanoušky to mrzí. :-( Ale jsou to holt taky jenom lidi no.
S tou sprostou a nespisovnou mluvou bych to uvedla na přesnější míru - nevadí mi, pokud je to s mírou (sama si zanedávám), ale vyloženě mě tehdá štvalo - to devítileté já - (a štve mě to i teď), že tak nevybíravě a opravdu markantně vulgárně mluvili před dětmi. Sakra jedno slovo, okay, ale co věta to vulgarita? OMG.
S tím - rve mi uši - vám rozumím. Je to peklo, když to člověk neesnáší. :-) Sláva mi, že jsem si zvykla, nebo bych se tu zbláznila. :-)

[9]: A copak si s ní natáčela? :-) V dobrém závidím, paní Růžičkovou už nepotkám. :-)

[11]: Marcelko, též mi sprostá mluva nevadí (taky si zanadávám), ale s mírou a né před dětmi. Tady bylo porušeno obojí a už mé devítileté já bylo pobouřeno. :-D Jé, Kouzelná školka - teď jsi mi připomněla dětství. :-)

[12]: Tak nějak bych to shrnula no. :-) Díky za komentář. :-)

[13]: Už neulítly. Kdysi ano, ale zvykla jsem si a mluvím tak klidně taky. :-)

[14]: Tak to ti moc přeju, to musel být taky zážitek. :-) Já šilkula moc nejsem, aspoň co se výtvorů týče. :-D Nezapínají, když člověka poznávají na ulici, to nezapomene. :-)

16 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 12:28 | Reagovat

[9]: Já četl, že měla ke konci života vyřešenou tlouštku. Doktor přišel na to, že celý život slavně nebyla tlustá. To co uchovávalo její tělo byla celou dobu jenom voda. Tak když se na to konečně přišlo, tak začala rapidně hubnout. Možná si jí potkala v období, kdy začala hubnout. Možná. Ale televize prý přidává 5 kilo.

17 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 5. září 2018 v 4:02 | Reagovat

Mám pár známých co dělali kompars v několika různých pořadech a opravdu je čemu se smát. Sprostá slova k této práci tak nějak patří. Tam kde jsou děcka by mě to vadilo ale jinak to beru s nadhledem a je mi to spíš k smíchu :-D

18 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 5. září 2018 v 19:23 | Reagovat

[Smazaný komentář] Souhlasím, že mimo dětské pořady si s tím taky hlavu nelámu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama