Nebaví mě být rodič. Kam mám vrátit dítě?

11. srpna 2018 v 19:15 | Sacharin |  MOJE NÁZORY
Žijeme ve spotřební době. V době se 14-denní zárukou spokojenosti. Náš život. Naše volby. Ponožka s dírou se nezašívá, koupí se nová. Vztah v krizi se neopečovává, nýbrž vyměňuje za jiný. Špatné dárky k Vánocům se dají vrátit a vyměnit za vhodnější. Koupíme si činky, že začneme posilovat. Po pár dnech letí do kouta, že nás to nebaví. Nakonec skončí na Sbazaru a místo cvičení si běžíme pro čokoládu. To byl teda blbý nápad! Stejně to dopadne s permanentkou do fitka a finsky se přestaneme učit po několika týdnech, protože na to prostě nejsme a je to tak těžké! Místo toho začneme chodit na lekce zumby... Každý den, každou vteřinu se rozhodujeme. A v naší současné společnosti víme, že si spoustu těch rozhodnutí můžeme dovolit rozmyslet. I ty vlasy si po ostříhání můžete nechat vzápětí nastřelit. Jak svobodomyslné.

Ptám se, kdy lidské rase jako komplexu dojde, že by měla své potomky učit také tomu, že jistá rozhodnutí jsou nevratná. A že ať se člověku důsledky, nebo okolnosti daného rozhodnutí líbí, či nelíbí, musí s tím žít. Že být vyzrálou osobností znamená toto respektovat a přebírat zodpovědnost za své činy. Co tím myslím?

Vezměme si to hezky od začátku. Když s někým nechráněně spíme, může vzniknout miminko. Když si usmyslíme, že po miminku toužíme, když si s partnerem jedno uplácáme (promiňte mi ten výraz), prostě ho musíme přivést na svět, nebo podstoupit interrupci. Tehdy ještě máme na vybranou, tak trochu. Protože každá interrupce je pro ženu zároveň riziko, že už další děti mít nebude. Ale pokud se jednou rozhodneme být rodič, jakmile se to bezbranné stvoření poprvé nadechne vzduchu, je to volba doživotní, volba, která se nedá vrátit zpátky.

Zaráží mě a znechucuje, kolik - převážně rodičů mužského pohlaví - se stále jaksi domnívá, že býti rodičem - otcem - je něco jako koupit si autíčko v hračkárně. A když to živé "autíčko" v noci začne plakat, kakat, slintat a blinkat, dojdou k názoru, že se unáhlili, že autíčko nechtějí a radši by cínové vojáčky. No jo, jenže reklamační oddělení pro děti, ještě nevymysleli, našťouchat to do partnerky zpátky pomocí zvonu na toalety taky nejde (pokus o vrácení a následný vstřebávací proces v děloze na bázi zpětného chodu prostě selhává), tak co s tím? Zdrhnout! A nejlépe i se selektivním vymazáním paměti, že takovou hovadinu jako dítě vůbec kdy chtěli. Vždyť by je ten hororový zážitek jinak ještě dost let budil ze spaní! A dítě ať si zůstane s matkou, stejně ho pod srdcem nosila devět měsíců ona... Tak ta dotyčná zůstane s miminkem sama, přestože jste to byli hlavně vy, kdo dítě chtěl. Ona se necítila připravená... ale když ji muž tak láskyplně ujišťuje, že to spolu zvládnou, že už má na to věk a těší se, až svého dědice bude učit na kole, kdo by odolal?

S teorií, kdo koho nosil pod srdcem, na mě nechoďte. Chcete mi říct, že kdyby matka příroda byla prozíravější, předpokládala tedy, že muž je debil (omluvte můj slovník) a přišla se střídavým těhotenstvím, jednou muž, jednou žena, měly by ženy v případě mužského těhotenství větší právo opustit rodinu? A co kdybychom vymysleli umělou dělohu a pod srdcem další generaci dětí nenosil ani jeden z páru? Necháme je pojít hlady v lese, až si to hraní na maminku a tatínka rozmyslíme, jako psa uvázaného u stromu? (Lidi, útulky, haló!) Ne, jistě, že ne... starat se má vždycky žena, co?

Nezlobte se na mě, ale za zbabělost mužské části populace si lidstvo - dle mého skromného názoru - může tak trochu samo. Nepovažuji se za žádnou radikální feministku, která by nenáviděla muže (naopak, já muže miluju a moc!), ale genderové sociální uspořádání společnosti mi pije krev. Abyste rozuměli, chápu, že aby společnost fungovala, musí mít nastavena nějaká pravidla a role. Ale proč by tu roli měla definovat nějaká naše pseudopředstava pohlaví? Jediné, co nás limituje je biologie. Žena menstruuje, muž nikoli. Muž si holí tvář, žena - až na výjimky - nikoli. A tak dál. Ale... prý jsou ženy více empatické. A co když jsou jen proto, že je to tak učíme? Protože muž ten nebrečí, muž je ten silný, statečný? Proč? Proč by nemohl muž uronit slzu a přiznat, že se bojí? Proč by ho nemohla chytit za ruku a provést tmou statečnější žena? Proč v ženách, co se nebojí samy si vyměnit žárovku a natřít plot, vzbuzujeme pocit, že nejsou dost ženské? A proč v mužích, kteří by se místo fotbalu raději mrkli na díl Esmeraldy, (a že já jich pár znala!) budujeme představu, že to musí tajit? Věřím tomu, že moje dcera může být šťastná hrabajíc se v motoru aut a syn třeba mistr světa ve vyšívání. Bránit jim nebudu. Nezáleží na tom, jestli budou splňovat sociální představu společnosti o svém pohlaví, ale na tom, aby byly šťastné. A věděly, že až budou mít vlastní děti, nemohou je opustit. Ani jeden z nich. Záleží jen na tom, aby byly dobrým člověkem...

Možná, že kdybychom přestali lidi deformovat v rámci sociálních představ společnosti, mohli by být skutečně tím, kým chtějí být. Nemuseli by nic tajit, předstírat a mohli prostě žít. Možná, že kdybychom vychovali naše děti stejně, přestali by muži vnímat ženu jako tu, co se stará, a sebe jako bezstarostné pouhé "rozsévače semene"... Konečně by byla mužská část populace dovedena k respektu za svá nevratná životní rozhodnutí. Za to být rodičem. Protože už by konečně přišli na to, že rodiče jsou dva. Že nezáleží na pohlaví. Že zůstat musí oba. Muž i žena. Že chlap nemůže odejít jenom proto, že nemá dělohu a naopak má pocit, že chromozomální složení XY ho opravňuje k tomu, aby se vykašlal na potomka i partnerku, které před tím sliboval hory i doly, když toho má plný brejle. Ona třeba taky, ale co jako? Dítě se prostě vrátit nedá.

Převážné většině žen jsme výchovou vštípili, že od dítěte se neodchází. Převážná většina žen si při zvažování těhotenství pohrává s myšlenkou, co budu ale dělat, když mě opustí? Proč? Kdo dal mužům právo přetvořit svou sociální roli na predátora, co může kdykoli opustit rodinu? Na někoho, komu se vlastně nedá důvěřovat? Pojďme stejný respekt k rodičovství vštípit i mužům. Ať ubude opuštěných matek a smutných dětí...

---
Věnováno všem ženám, které doplatily na zbabělost svých protějšků.
A zároveň všem mužům, kteří se dílem osudu dostali do stejné pozice. Avšak přes zažité konvence a role se dokázali vymanit z jejich předpisu, postavit se k životu čelem, k zodpovědnosti... a postarali se o své děti - sami -, když se naopak zbabělou stala žena, nebo - nedej bože - umřela. Jste důkazem, že to jde. Že to závisí jen na výchově a morálních hodnotách člověka. Že zodpovědný rodič nemusí být jenom žena. Nemá jím být jenom žena. Rodiče jsou dva. A konec debaty.

Podobné články:
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 19:58 | Reagovat

Já napsal douhej komentář a on zmizel. :DDD

2 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 20:06 | Reagovat

„Ptám se, kdy lidské rase jako komplexu dojde, že by měla své potomky učit také tomu, že jistá rozhodnutí jsou nevratná. " To se mi líbí, holka! To se mi libí, holka!

„předpokládala tedy, že muž je debil (omluvte můj slovník)" Já jsem s tím v pohodě. :) http://taborovky.blog.cz/1808/chozeni-na-miste/komentar/154724247

Líbí se mi ten konec. :-)

3 bluesovka bluesovka | 12. srpna 2018 v 10:46 | Reagovat

Znám i opačný případ - žena odchází od dítěte za svou novou láskou a dítě nechává manželovi. ;-)

4 Marcela Marcela | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 12:15 | Reagovat

Možná je to dobou. Pamatuji si když mi maminka vyprávěla o svých rodičích, kdy v té době se lidé vzali z lásky, vybudovali si pevné základy žití a potom  uvažovali o dítěti. Když mi vykládala o svých vztazích opět byla jiná doba. Muž se ženou se vzali, protože měli tu zodpovědnost, aby dítě vyrůstalo s oběma rodiči. Ale jejich vztah z určitých důvodů nefungoval. Třeba proto, že v rodině byla nevěra, nebo hrál roli v rodině alkohol. Děti v takových rodinách trpěli.
V těch dobách nebyly takové práva jako jsou třeba dnes. Bralo se to tak, že muž se staral o rodinu tak, že pracoval a vydělával, a žena byla v domácnosti. V dnešní době má žena stejné práva jako muž. A muž jako žena, samozřejmě kromě toho, že žena dítě nosí a porodí.
Já si myslím, že k té zodpovědnosti by měla fungovat i komunikace mezi mužem a ženou. Být k sobě otevření, přece není špatné a to nám ještě pořád chybí. :-|

5 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 15:09 | Reagovat

No s dobou se nám jaksi vyvinul ještě jeden druh muže a to mamánek. Tento mamámek očekává od své partnerky, že se bude starat na plný úvazek o dítě, ale musí to být tak aby on sám měl stejnou pozornost jako dítě. Takový muž pak neplní funkci rodiče ale spíš staršího sourozence svému dítěti. Žena je tak postavena před hotovou věc že místo jednoho děcka má dvě. To už je lépe být s dítětem sama.
Je to začarovaný kruh. Otec prchne od matky s dítětem, protože se necítí být rodičem. Pokud matka zůstane s děckem sama často z něj vychová spratka, který je zvyklí že maminka plní přání dřív, než on je řekne. To samé pak očekává od své partnerky. Ve vztahu se to nepozná, dokud nepřijde na svět dítě. Pokud má žena dceru tak jí nerozmazluje, protože tak nějak ví, že žena v dnešním světě musí být silná.
Můj názor tedy je, že není rozhodující, zda dítě vyrůstá v rodině, kde jsou oba rodiče. Je to o tom, co je mu dáno výchovou. Je smutné, že jen zřídka to jsou rozum a odpovědnost k vlastním rozhodnutím :-(

6 David David | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 15:45 | Reagovat

Skvěle vystiženo. :-) Problém bude asi pramenit v samotné výchově... :-?

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 17:32 | Reagovat

[3]: Ano i já znám takový případ, sice žena odchází od muže až v den 18. narozenin dítěte, ale odejde a nechá dítě manželovi. Navždy. ;-)

8 Sugr Sugr | E-mail | 12. srpna 2018 v 17:33 | Reagovat

[5]: Mimo mamánka se tu také hojně vyrojily tatínkovy holčičky. Holčičky, které zůstávají single navždy a dožijí s tatínky. Znám takových více než mamánků, že by to bylo dobou? ;-)  :-)

9 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 19:45 | Reagovat

[8]:A ano taky takových pár holčiček znám. Ovšem mamánci je počtem dost převyšují. Jsou to chlapi, co nechtějí partnerku ale náhradu za maminku. Kdo ví možná je taková doba :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | 12. srpna 2018 v 19:51 | Reagovat

[9]: Skutečně mamánků je vyšší počet?
Ony ty dcery co nechtějí nikdy partnera, protože tatínkovi se přeci žádný nevyrovná, a drží se jeho nohavice jako klíště, je kolem mně nějak víc. :-D
Jak vidno, co člověk, to jiná zkušenost. :-)

11 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

[10]: Každá žijeme v jiném kraji myslím, může to být i tím. Ale jak píšeš co člověk to jiná zkušenost :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 0:37 | Reagovat

Na tyhle situace se jen těžko hledá šablona; i když to tak nevypadá, každý je jiný, má jiné příčiny, jiné předpoklady. Kdo to chce zjednodušit, svede to na dobu, to je moderní už pár generací, ale dobu tvoří lidi, ne naopak :-).

13 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 11:49 | Reagovat

[1]: Né, a já chtěla dlouhý komentář... :D
[2]: Děkuji za uznání. :-) Jsem ráda, že ti nevadí být debil. :D

[3]:[7]: To ano, vím, že takové jsou taky. Proto slova "převážná většina žen" a poslední odtavec článku. Ale těch mužů je, zdá se mi, víc... 8-O

[4]: Dobou, výchovou, stereotypizací... črt ví. Ale je to děs. A ta komunikace vázne a vázne... Máš pravdu.

[5]: Mamánci jsou druh, co se mi naštěstí (klepu to) vyhýbá obloukem. Možná i proto, že málokterý mamánek si vypere ponožky a uvaří a já se na to chlapa vždycky ptám. :-D To je další poddruh, co by si zasloužil vlastní článek... :-? Nechtěla jsem tím říct, že je pro dítě rozhodující zda vyrůstá  v úplné rodině po stránce jeho morálního vývoje, to zaručí výchova ta, či ona. Vždyť ono nemusí jít ani o muže a ženu, ale i o dva muže. Jde mi o to, aby oba rodiče (když už jimi jsou) přistupovali k dítěti zodpovědně. A né, že se ten zbabělejší na rodinu vykašle. Z tohoto pohledu jsou děti neprávem ochuzeny bez ohledu na to, že výchova může být super i bez nich, ne-li lepší...

[6]: Taky myslím. Díky.

[8]:[9]:[10]:[11]: Tatínkovy holčičky? Sugr, děsíš mě. :D Já snad žádnou neznám...  Díkybohu. :D Ale došla jsem k jedinému závvěru - rozsévači semene, mamánci, tatínkovy holčičky a zlatokopky... sakra, co je to s lidstvem. :-D  8-O  8-O

[12]: Právě proto, že dobu tvoří lidé, nesvádí to ten, kdo viní dobu vlastně lidi? A ti si za to můžou sami, ne? ;-) Takže má tudíž pravdu. ;-) Ano, každý je jiný. Předpoklady atd... ale příčiny chyb hledat musíme, i kdyby marně, jinak se jako druh nezlepšíme. :-)

14 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 11:12 | Reagovat

asi žiju v jiné společnosti než ty:) ale odjakživa zvládnu plot natřít sama, byt/dům maluju sama, protože doma víme (manžel ví), že umím vymalovat lépe než on i se štětkou
od dětstvím jsem vlastně byla vedena tak nějak k tomu že není čistě "ženská" nebo "mužská" práce nebo jak to říct

co se týče dítěte - ono já si myslím, že nikdo vlastně pořádně neví do čeho jde, dokud se mu ten drobeček nenarodí, mluvím z vlastní zkušenosti a když se ten drobek narodí tak začne ten mazec a plno otázek a sakra to je takhle a ne takhle
a já se přiznám, někdy se chci zavřít na toaletu a brečet...ale v životě bych nemohla toho svého drobečka opustit, to prostě nejde, já vlastně nechápu lidi co tohle udělají
někde na blog o tom byl nějaký článek a někdo na můj komentář psal že když žena nemá prostředky na zabezpečení nebo tak něco tak dítě radši dá pryč (partnerovi asi nebo komu), tohle já nechápu, to bych nedokázala, raději bych měla 4 práce a nespala než bych se vzdala svého dítěte

řekla bych že manžel to má stejně..

ale je pravda že dítě je obrovská změna, mi přijde, že co máme malého tak se hádáme tak o 100% víc:-D ale zatím ani jeden z nás to nevzdal jako že by utekl...

15 Eliss Eliss | Web | 16. srpna 2018 v 13:50 | Reagovat

Napsala jsi to neskutečně hezky, tleskám! Bohužel spousta mladých si neuvědomuje, že dítě je zodpovědnost na celý život, a po čase je to přestane bavit. Někteří zodpovědní jedinci by zase děti chtěli ale nejde jim to, je to opravdu smutné :-(

16 A. A. | 16. srpna 2018 v 13:56 | Reagovat

Soucítím..., někteří chlapi jsou zmrdi. Snad v budoucnu narazíš na nějakého slušného, zodpovědného a láskyplného partnera.

17 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | 16. srpna 2018 v 14:28 | Reagovat

u tvého článku jsem uronila i slzu, jsem jedna z těch žen, kterou otec opustil...po šestinedělí druhého syna, se slovy: já mám své potřeby a potřebuji žít v harmii.??? CO? a co já a hlavně co potřebují ty děti???

Naštěstí má můj příběh šťastnější pokračování...díky bohu všichni chlapy nejsou stejní a našla jsem si nového partnera, který mé kluky bere jako vlastní (i celá jeho rodina) a má správně nastavené hodnoty.

Naprosto souhlasím s tím že jde s části i o výchovu, protože jak mohla mého bývalého rodina přivítat s otevřenou náručí, poskytnout mu bydlení a stravu zadarmo a ze mě udělat ženskou, která ho zmanipulovala a znásilnila (přesně tyto slova bývalá tchyně použila), to opravdu do teď nějak nechápu.

Díky moc za tento článek, já bych to nikdy lépe nevyjádřila a to jsem si tím prošla

18 MOE MOE | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 16:40 | Reagovat

Původně jsem hodně přemýšlel jestli reagovat ... a jak. Nakonec jsem si dal 10 minut abych rozdýchal co si napsala a nenapsal podobně mířený odstavec na opačné pohlaví. Ale to si myslím, že by nebylo správné.
Ale přesto bych se rád vyjádřil s pár věcma, se kterými nesouhlasím, protože koluje spousta mýtů - například to, že ženy jsou více empatické. Nevím tedy, jestli žiji v takové zvláštní sociální bublině, ale s tímhle nesouhlasím, bo vidím opak. Chalpi v mojem okolí se snaží problémy řešit. Chápat, co žena svými komplikovanými (často špatně řečenými)výroky myslí. Otevírají je a snaží se komunikovat. Opačné pohlaví se snaží bodat do slabin a dokazovat si pravdu za každou cenu.
Hned ale dodávám, že mluvím pouze z vlastním zkušenosti a nemám žádné reálné výsledky globálních výzkumů. A i kdyby tohle byla většinová situace existují jisto-jistě vyjímky.
Neshazuju nic z toho cos napsala. Ale to co jsem popsal já - si myslím - že je většinou spouštěč událostí, které popisuješ ty. A ano je to hnusné a není to omluva - to neříkám.
Doufám, že jsem neurazil, skutečně to není záměr.

19 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. srpna 2018 v 19:54 | Reagovat

Je pravda, že nebereme nic vážně a všechno měníme- i na poslední chvíli. Když trochu odbočím, je to i případ komunikace- teď máme mobily a sítě a internet všude, takže přestává být problém zrušit nebo posunout schůzku i pár minut před jejím začátkem- upřímně, tohle mně štve. Děje se mi to skoro pořád, přestože sítě a telefon také využívám, tak mám pocit, že dané slovo je dané slovo a pokud se nestane nějaká katastrofa, která by zapříčinila zdržení, tak se na to moc netvářím, když mi někdo řekne, že se někde "prostě zdržel" nebo, že si "nehlídal čas".
Ale to jsem od těch dětí a nezodpovědných otců asi hodně utekla ;)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 20:40 | Reagovat

Taky znám pár rozsévačů.
Tatínci na heslo. Jen to heslo maminkám asi někdo zapomněl říct...
A jeden je přeborník. Vždycky si najde babu jen na to, aby mu porodila, utíká už v šestinedělí. A marně se to těm novým snaží bývalky vysvětlit... Protože "se mnou už to neudělá, mě opravdu miluje".
Jednu takhle oblbnul třikrát. Frajer...
Pokud vím, má už těch dětí sedm a osmé na cestě...
Jo a nově jsem potkala rodiče, kterým by měli plození zakázat...
Taťka se aspoň jednou týdně ožere, rozfláká půl bytu, mamka přišla z porodnice a už druhý den byla s miminkem v největším obchodním domě u nás a pak navíc ještě pět hodin na terásce hospůdky. Musí se přeci miminkem pořádně pochlubit, ne?
A to už mají jednu rok a půl holčičku...

21 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:16 | Reagovat

[14]: Jsem si vědoma toho, že existují už v dnešní době taakoví lidé jako ty vychovávaní v tom, že neexistuje mužská a ženská práce - a to se mi právě líbí. :-) Bohužel tak to není všude. A souhlasím, že mít dítě je něco, co člověk pozná, až když ho má. Ale to nikomu nedává právo si to rozmyslet, už je prostě pozdě.

[15]: Ano, ta nespravedlnost života smutná je, souhlasím. A děkuji za pochvalu. :-)

[16]: Naštěstí se to netýká mě osobně, ale to neznamená, že mě to neštve za ně. I tak děkuji. :-)

[17]: Výroky, co takovým mužům mnohdy vypadnou z pusy, dodnes prostě nechápu. Děkuji za komentář a přeji dál jen štěstí. :-)

[18]: V první řadě řeknu, že mě komentář rozhodně neurazil. :-) V druhé řadě řeknu, že prohlášení o empatičnosti žen obsahovalo slovíčko "prý" a naráželo právě na obecnou představu společnosti o pojmu ženy, nikoli můj názor, či snad tvrzení, že neexistuje empatický muž. Ačkoliv by jich podle mého názoru bylo více, kdyby nebyli vychování s tím strašným "muž je silný a nepláče", což je učí emoce a empatii potlačovat. :-) I když těch mužů, co se snaží komunikovat nrozdíl od tebe moc neznám. A že bych ráda! :-) Holt každý eistujeme v jiném sociálním rozvrstvení. Sugr v komentářích nad tebou má kolem sebe "tatínkovy holčičky", někdo jiný "mamánky", "zlatokopky", nebo tyto nezvedné zbabělé rozsévače. Lidstvo má těch hříchů víc. A každý by teoreticky vydal na článek. Což mě přivádí k tomu, že si nemyslím, že "všichni muži jsou špatní". Pouze ta skupina, o níž byl článek. A stejně tak bych mohla psát o zlatokopkách... A pouze se zamýšlím nad tím, jak tu skupinu "eliminovat". :-) To, že jsou výjimky ostatně říkám i v posledním odstavci věnovaný právě těmto mužům. :-)

[19]: Trošku utekla ;-) ale chápu, kam míříš. :-) Spoustu nešvarů společnosti má na svědomí i sociální síť (které nepoužívám, jak jsem psala v jiném článku). Sice nevím, jak moc ovlivňuje zrovna netatínkování, ale souhlasím. Ačkoli mě možnost posunout schůzku přijde pozitivní. Co když má někdo průšvih v práci, nebo sestru v nemocnici a nemůže? :)

[20]: Když to člověk čte, říká si, jestli ještě existují lidé, za které se člověk nemusí stydět... to je děsný.

22 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 18. srpna 2018 v 7:03 | Reagovat

V podstatě dobrý článek. Nezodpovědností samozřejmě trpí obě pohlaví. Žijeme v blahobytu, máme se pravděpodobně nejlépe od zrodu lidstva, ačkoliv to některým tak možná nepřipadá. To jako negativní jev nese rozpad hodnot a společnosti, protože už nebojujeme o holé přežití. To, co popisuješ v článku, je podle mě jen důsledek. Pokud bychom děti potřebovali ke svému vlastnímu přežití (tj. postarání se ve stáří), asi by situace byla jiná, ale když nám stát cpe sociální dávky a důchody? Proč se pak namáhat?

Teda kromě toho, že ať děláme, co děláme, stále jsme jen nějak naprogramované biologické stroje a zřejmě mají muži ve svém operačním systému menší míru zodpovědnosti k potomstvu. Genetika je dle mě silnější než výchova. Jediné, co se svým naprogramováním můžeme udělat, je pokusit se ho překonat :-)

23 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 23:02 | Reagovat

doufám, že mám právo nečíst tu řadu předchozích komentářů :D
no... máš tam pár chyb...
,,představa pseudopohlaví", co to prosím je za obrat? jistěže jsme rozdílní... muži a ženy... a přestože muž může plést a žena řídit kamion, naše role nejsou zaměnitelné...
právě to, že někteří tvrdí, že cokoliv dělá v rodině žena může dělat muž a vice versa, právě to je důvodem, proč si někteří pak myslí, že k pojmu rodina není potřeba obou...
za to, že jsou dnes svobodné matky samoživitelky, může v první řadě to, že jsme se vykašlali na nerozlučitelnost manželství... tohle ,,otroctví", jak některé feministky tvrdí, je ve skutečnosti obranou ženy jakožto matky...
1muž + 1žena + n(dítě) = rodina - neexistuje to jinak...

24 Matthias Matthias | E-mail | 20. srpna 2018 v 8:40 | Reagovat

No jako ten článek vypadá na první pohled jako inteligentně, ale ve skutečnosti je v něm hromada klišé a celkově je to takový meh, sorry.

Plete se tam nějak moc věcí dohromady. "spotřební" doba a nezodpovědné rodičovství spolu fakt nesouvisí. Já vyhodím děravou ponožku a koupím si novou. Ne, není na tom nic špatného, je to prostě o tom, že nemám čas na zašívání a čas můžu investovat do lepších věcí.

Je zcela správně, že některé věci jsou velmi pohodlné v dnešní době, a že nemusím třeba desetkrát spravovat něco. Hledat v tom jako něco špatného je trochu kverulanství.

Nezodpovědné rodičovství souvisí s "dnešní konzumní dobou" jako jak? TO jako dřív nebylo nezodpovědný chování, potraty, děcáky a já nevím, co všechno?:)

25 beallara beallara | 20. srpna 2018 v 11:25 | Reagovat

Já za sebe jako za ženu, která porodila dítě ... při zvažování těhotenství jsem neuvažovala, že by partner ode mne odešel. Pokud již dopředu budu licitovat s těmito možnostmi, je to spíš na pováženou než na porod.
A protože není nic černé , ani bílé, ráda bych řekla, že mé manželství ztroskotalo nikoliv z jedné strany, ale podíl máme na této skutečnosti oba, oba partneři.

26 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 15:24 | Reagovat

Gratuluji k převzetí članku Nova Action! http://action.nova.cz/clanek/zajimavosti/blog-nebavi-me-byt-rodic-kam-mam-vratit-dite.html Jak to funguje? Zeptali ae tě nebo ne? :)

27 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 12:13 | Reagovat

[22]: Něco na tom bude, zajímavý postřeh. :-) Ačkoliv s tím, že jsou geny silnější než výchova si dovolím nesouhlasit. Myslím, že záleží na jednotlivci, čím se nechá víc ovlivnit. :-) Ale z toho si nic nedělejte, ani mudrcové se ještě neshodli, jak to je. :-D Každý to vidí po svém a ani vám to brát nebudu. :-)

[23]: Váš názor vám vyvracet nebudu, ačkoli se mi nelíbí představa manželství jako jakési klece, která má nezbedné muže udržet u rodiny. Bez svatby, anebo s ní - mělo by to vycházet z charakteru a morálky člověka. :-)
Pseudo- je klasicky užívaná předpona pro vyjádření jakési falešnosti, nebo nepřesnosti. :-)

[24]: "Na první pohled inteligentně", za tu poklonu děkuji, upřímně mě to rozesmálo. :-) Není to o  tom, kolik se toho v článku plete dohromady. Jde o to, že člověk může v lecčems najít jistou míru souvislosti, či paralelní podobnosti. Nechci tím samozřejmě říct, že vyhazování děravých ponožek zapříčinilo nezodpovědné rodičovství. :-) Člověk nesmí brát souvislosti moc doslovně, pak z toho vychází nesmysly. Ale jistou měrou se dá říct, že spotřební obměnitelnost věcí okolo nás může u někoho způsobit, že tak začne vnímat i vztahy a rodičovství, si myslím. A somozřejmě byly. Avšak každá doba má vlivem vychovy a společnosti své mouchy, které v tom daném období vystupují více, než jiné. Pro současnost je to pro mne právě nezodpovědné rodičovství - možná i proto, že dřív byl kult rodiny neporušitelný a rozvod hambou. Tak se odejít od rodiny je tak nedalo. :-)

[25]: V dnešní době považuji úvahy o tom, co když mě s dítětem opustí, za zodpovědné, nikoli varovné, protože se to děje opravdu hojně. Nepovažuji to za neúctu k partnerovi. Ale člověk nikdy neví, co se může stát, a je dobré na to myslet. Může i umřít, nebo tak.
Chápu, článek ovšem nebyl o rozpadlých manželstvích jako takových. Pouze o případech, kdy rodič (jedno který) uteče před zodpovědností a nepohodlím nad dítětem. Samozřejmě pokud si nerozumí, či jsou v tom jiné faktory, vždy je lepší jít od sebe a vinu nesou převážně vždy oba dva. :-)

[26]: Dškuji :-) a nezeptali. :-D Nebýt tebe, nevím nic. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama