Cesta do hlubin mozku

5. července 2018 v 9:49 | Sacharin |  MOJE TIPY A ZAJÍMAVOSTI
Pokud vám chyběly moje dokumentární tipy, mám pro vás dobrou zprávu - po delší době přináším další. Tentokrát jde o šestidílnou sérii z roku 2015 s názvem "Cesta do hlubin mozku". (ČSFD)

Přiznám se, že mozek a všechno, co zahrnuje, od vnímání, přes paměť po sny a tak dál, mě fascinuje. Proto mě fascinují i lidé, kteří - řečeno kulantně - vnímají svět trochu jinak. Ať už tím máme na mysli život s vysokým IQ/EQ, psychologii sériových vrahů, schizofreniky, mnohočetnou poruchu osobnosti, autismus, nebo třeba synestezie. Pro ty, co se jim plete terminologie, (a s tím se setkávám často) jen zjednodušeně vysvětlím: schizofrenik vidí (a slyší, cítí...) věci neexistující, mnohočetná porucha osobnosti znamená víc osob v jednom těle. Neplést s bipolární poruchou, více známou jako maniodeprese. A konečně synestezie, čili porucha vnímání, kdy v nás nějaký vjem vyvolá souběžně vjev jiný, který ovšem neexistuje. Například při poslechu hudby (vjem) cítíte její chuť/barvu (neexistující vjem).

Všechny tyto odlišnosti nám dávají povšimnout, že to, jak vnímáme svět, je ryze subjektivní a vlastně to ani u lidí bez poruchy vnímání není objektivní. Například o tom hovoří první díl s názvem "Co je skutečnost?" Ten s vámi od základů a srozumitelně probere nejen to, jak úzké spektrum všeho jsme schopní našimi smysly vnímat (mikrovlny nevidíme, že?), ale například i zrakové klamy, výše zmíněnou synestezii, nebo jak funguje mozek slepce po té, co oči začnou vidět.

Mozek je tak záhadná věc, že někdy nemám slov. Slyšeli jste už o P. Gageovi? Budu citovat:
"(...) V roce 1848 utrpěl při stavbě železnice v americkém státě Vermont hrůzostrašný úraz - při ucpávání nálože ve skále došlo k explozi a kovová tyč, kterou Gage nálož v díře pěchoval, mu přes levou tvář vletěla do hlavy, pronikla za levé oko a prorazila lebku v horní části čelní kosti. Gage nezemřel, dokonce ani neomdlel, ani si nestěžoval na velkou bolest. Zotavil se a přežil ještě 12 let, v průběhu kterých vystřídal několik zaměstnání. Úraz sice způsobil oslepnutí na levé oko, ale nezanechal následky na Gageových pohybových schopnostech, paměti, ani logickém myšlení. Ovlivnil ale jeho osobnost - po nehodě byl nadmíru vznětlivý a nesnášenlivý. Stránka Neurophilosophy (už neexistuje- pozn. blogerky) nabízí podrobný popis případu Phinease Gagea a zpochybňuje často opakované a prý značně přehnané tvrzení o dramatických změnách Gageovy osobnosti. Nicméně Phineas Gage představuje první modelový případ dokumentující vztah mezi prefrontální kůrou a sociální stránkou lidské osobnosti. I u lidí postižených autismem, neurologickou nemocí, která mimo jiné ovlivňuje i sociální vnímání a emocionální odezvu člověka se prokázala nedostatečná komunikace mezi čelními laloky a jinými centry v mozku." Zdroj

Nejen tenhle případ mě nutí být k lidem otevřená a chápavá. Vnímat, proč jsou, jací jsou, tolerovat a vážit si jejich jinakosti. Rozšiřuje mi to pohled na svět, na lidstvo. A umožňuje větší variability myšlení. Nepřekvapuje mě, když někoho uchvátí pohled na čestvě napadaný sníh (jako slečnu s Aspergerovým syndromem v knize "Život za sklem"), nebo kluk, kterého odpuzují holky v džínových sukních (už nevím, který youtuber přesně to na sebe kdy práskl). Faktem zůstává, že mě tyto věci nešokují, nepohoršují, možné je všechno... A za všechno může mozek. V neposlední řadě člověk dojde k "vím, že nic nevím", protože to, co ví, jsou lidské domněnky, testy, vnímání, ale realita? Existuje vůbec nějaká?

Pokud jsem vás nalákala aspoň trochu na ty mozkové taje, další díly jsou:
Co nás dělá, kým jsme?
Kdo nás ovládá?
Jak se rozhodujeme?
Proč se vzájemně potřebujeme?
Kým budeme?

Přiznám se, že kromě prvního dílu jsem nic neviděla. Ale i z něj jsem natolik nadšená, že jsem o tom musela napsat. Ano, některé věci jsou pro mě známé (třeba fakt, že vnímáme jen viditelné bílé světlo), ale jsem zastánce toho, že opakování je matka moudrosti a pokud postavíme informace navíc na něčem, co známe, je to lepší. Tedy nechám si něco zopakovat, abych mohla stavět informační nadstavbu. Navíc to, že si něco pamatuji já, neznamená, že to někdo jiný nezapomněl.

Prostě hrozně chválím to zpracování. David Eagleman v roli moderátora je super. A scénář je taktéž jeho práce. Myslím, že to pochopí jak starší žák ZŠ, tak maminka na mateřské dovolené i pan podnikatel. A pokud vás toto téma zaujme, vždycky můžete zabrousit někam dál. Do knížek. A pokud nejste zrovna na odbornou literaturu, sáhněte po autobiografiích.

Ale už přestanu povídat, abyste mohli jít koukat. Rozcestník na díly ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama