5 nejčastějších mýtů o vozíčkářích - Život s handicapem (6)

1. června 2018 v 19:29 | Sacharin |  MOJE CESTA ŽIVOTEM
1. Necítí nohy

Spoustu lidí stále netuší, jak se to stane, že někdo cítí, nebo necítí nohy. Tudíž automaticky předpokládají, že dotyčný před nimi je necítí. Nejsem doktor, ale moje znalosti říkají, že záleží na tom, jestli má dotyčný zraněnou míchu. Pokud ne, nohy by cítit měl a řadí se mezi tzv. paretiky. Zpravidla jsou jimi postižení DMO (Dětská Mozková Obrna) - problém je v mozku. Oproti tomu plegik má poškozenou míchu a cit v částech těla nemá. Spadají sem zranění následkem úrazu. Jak moc je člověk zasažený, se v obou případech rozlišuje i podle předpony di-, kvadru-, hemi-. Tedy postižení dvou (horších, či dolních) končenin, všech čtyř, nebo levé, či pravé strany (jedna ruka, jedna noha). Snadné ne? Jen pro zajímavost - občas ve vlastní zprávě najdu slovíčko - triparetik - tedy dvě nohy, jedna ruka, což je ovšem výraz, který oficiálně (prý) neexistuje. V mém případě je prostě zasažení levé a pravé ruky tak odlišné, že se to tak nějak vžilo.

2. Sex jde mimo ně

Asi byste se divili, že otázka: "Hele, jak to máš se sexem? Ty můžeš?" je snad druhá nejčastější, co za život dostávám. A to hned po: "Co se ti stalo?" (Třetí je, jestli cítím nohy, heh.) A stejně tak vás možná překvapí, že na ni ráda a bez ostychu odpovídám. Ano, já můžu. A ráda, podotýkám. Nedělá mi to problém. Možná je to navíc způsobené tím, že některým lidem se pak tak trochu rozjasní pohled. Proberou se a jejich výraz říká - páni, ona je normálnější, než jsem si myslel-a. Ona není jen tvor na vozíku, ona je erotická bytost! Ti odvážnější se zajímají, jak to probíhá. Co můžu a nemůžu. Jsem otevřená. Možná i proto, že se mi líbí jejich úžas.

Je důležité si uvědomit, že tahle otázka je sice hodně individuální, ale i kdybych nemohla, sexuální pud zůstane. Je součástí nás všech (pokud nejste asexuál). Sexuální pud mají i ti, u kterých by to někteří jedinci nečekali - senioři (o tom se totiž nemluví, prý je to ble, či co) a ti s nižší mentální schopností. Všichni potřebují lásku a doteky. Průšvih nastává, když jsou jedinci nevybouření a neumí ze sebe tu sexuální energie dostat zdravě a bezpečně ven. Nejen pro ně vzniká služba sexuální asistence. (Kterou já nevyužívám.) Pokud vás to zajímá, mrkněte i na tenhle film.

3. Nemůžou mít děti

Zase individuální a hodně to souvisí s předchozím bodem. Ale můj gynekolog mi slíbil, že to spolu zvládneme. A můj ortoped to schválil. Takže co víc? Jasně, bude to rizikové. Jasně, že se o to dítě nepostarám úplně sama. Ale vážně mi to chce někdo vymlouvat, když za mnou stojí část rodiny a několik spolehlivých přátel, včetně finanční schopnosti si vypomoci jinak? Schválně nepočítám budoucího domnělého tatínka, páč co kdyby si našel jinou, že jo. Jestli bůh dá - tak děti mít budu. Jestli ne, pořídím si další kočku. Spíš dvě.

4. Patří k ústavu

Tenhle bod je hodně specifický. A šitý k mojí osobě. Jako studovaná v sociální oblasti a aktivní dobrovolník se chtě, nechtě dostanu i tzv. ke svým. V rovině - oni jsou uživatelé x já stážista, brigádník, dobrovolník, zaměstnanec... Jenže oko toho, kdo mě nezná, ten rozdíl neuvidí, pokud nemám zrovna nějakou cedulku. A i ta se dá přehlédnout. Není se čemu divit, vizuální rozdíl často neexistuje. Takže to nebudu nikomu vytýkat, ale nezapírám, že moje ego tím trpí. Vím, že to není to samé, ale zkuste si to představit tak, jako když si rodiče mladou učitelku spletou se žákem školy a ještě jí automaticky začnou tykat. Vždycky mě to trochu mrzí. Je to hloupé, já vím.

5. Nemůžou bydlet sami

A co by to nešlo. Můžou. Já jsem důkaz. Ano - potřebuji péči, ano - mám asistenci, která za mnou dochází, ano - mám doma pár šikovných pomůcek, ale jde to. A když to někomu řeknu - že bydlím sama -, často vyhrkne: "Fakt jo?!" Teď tedy bydlím dočasně s kámoškou, ale tak to nebylo vždycky a nebude. Moje babička s tatínkem by si tedy asi přáli opak. Vždy, když potvrdím, že se mnou kamarádka byt stále obývá, hlesnou něco jako: "Ještěže tak." Marné připomínat, že už jsem sama bydlela. Ale vlastně je to milé.

Ještě vás šokuji jednou - nemám bezbariérově upravený byt. Snad jen bezbariérový vstup do paneláku. Dokonce se s vozíkem nedostanu do koupelny. Ale proč by mi mělo tak moc vadit čistit si zuby u dřezu v kuchyni? Ale přiznávám, několik vychytávek preferuji - co nejmíň nábytku (víc prostoru), žádné, či minimum koberců (kvůli špíně z kol vozíků) a moje oblíbené poličky (umístěné v optimální výšce - ideální úložný a odkládací prostor).

*Tento článek je ryze subjektivní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helga Helga | Web | 1. června 2018 v 20:18 | Reagovat

teda to je doslova osvětový článek a trefuje se do mé včerejší zkušenosti "zažij Prahu jinak" to jsou otázky, které snad každému blesknou hlavou a ne každý se zeptá

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. června 2018 v 20:26 | Reagovat

Já bych se asi nikdy neptala, ale jsem ráda, žes mi odpověděla... :-D

3 Lucka Lucka | Web | 1. června 2018 v 20:59 | Reagovat

Přidávám se k padesátce, na něco takového by mě asi ani nenapadlo se zeptat, ale zajímavé znát odpovědi. :-)

4 hrachajdice hrachajdice | Web | 1. června 2018 v 21:01 | Reagovat

Nezbývá  než se pod to podepsat, protože opravdu to tak je .

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. června 2018 v 9:01 | Reagovat

Milá Sacharin, víš, že určité zkušenosti mám a tak jsem ráda, že jsi na některé otázky, které pořád a pořád zaznívají, odpověděla sama. Hrozně moc ti přeji, aby ti vyšlo i to mimčo a vůbec život. Můj bývalý muž za mnou přišel jednou do ústavu a klientce Michale na vozíku okamžitě začal tykat. A to už holce bylo dávno přes třicet.  Hrozně mě naštval i zklamal. Zachoval se jak tydýt a ty mi rozumíš proč. Ale jinak, parádně napsáno!! A také nové záhlaví!! To je tvoje hlavička? :-D

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 2. června 2018 v 10:14 | Reagovat

tak to je zajímavý článek
přiznám se, že takhle o někom na vozíčku vůbec neuvažuji - prostě si myslím že mají sex, rodinu, děti ale já nad tím takhle vůbec nepřemýšlím
a doteď mě nenapadlo že někdo se diví sexu a ptá se Tě nebo že se diví že chceš dítě..asi žiju v nějaké bublině...

[5]: no takové to tykání je hrozné, hrozné....mně taky občas někdo automaticky tyká protože si myslí že jsem děcko nebo středoškolák!

7 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 3. června 2018 v 23:29 | Reagovat

[1]: Děkuju za ocenění. :)

[2]: Rádo se stalo. :D

[3]: Někdy, když se člověk bojí zeptat, zbytečně přijde o možnost znát odpověď. :)

[4]: Tvého virtuálního podpisu si vážím. :)

[5]: Ach jo, to tykání. :D Ještě horší je, když mě někdo začne hladit po vlasech jako tříletou holčičku, nebo psa. :D Stále bude potřeba některé lidi zasvědcovat, aby se nechovali jako tydýt. :) A děkuju. :) Plus... doznávám se, je moje! :D

[6]: Spíš to bude tím, patříš k lidem, kteří jsou otevřenější a méně zkostnatělí. :) Děkuji ti za to. :)

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | Neděle v 10:47 | Reagovat

Když mě něco zajímá tak nemám problém se zeptat. Ovšem otázka týkající se sexu mě vždy přišla hodně osobní takže, děkuji že, mám od tebe i tuto odpověď :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama