Život s handicapem (5) - "Co kdyby se to stalo vám?"

27. dubna 2018 v 13:02 | Sacharin |  MOJE CESTA ŽIVOTEM
V minulém článku jsme trochu odlehčili téma debatou o chlebíčcích. Teď je načase nakopnout to z druhé strany a říct vám o něčem, co mě neskutečně žere. Víte, za život už mi pár cizinců, známých i přátel řeklo tu krásnou větu - "Jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně." Většinou následuje výčet nějakých mých životních aktivit, či zážitků. A já jsem v tu chvíli patřičně hrdá. Vždycky jsem chtěla žít co nejvíc normálně. A takové prohlášení je pro mě drobné ujištění, že své předsevzetí asi plním dobře. Já chci být důkaz, že na vozíku se dá žít normálně a naplno. Kdybychom se o to nesnažili, můžeme se jen celý život litovat a brečet, jak je to nefér a nanic, že nemůžeme to, či ono. A to je jako život? To by nás rovnou mohli po narození topit v pytli jako koťata. Aspoň by ukončili naši mizérii a nemuseli by se dívat na naše uslzelé obličeje a ještě se o ty hromádky neštěstí starat. Na co, když jediné, co ze života mají je deprese? Navíc špatná nálada je nakažlivá, takže komu by se chtělo nám pomáhat a trávit s námi čas?

Jenže nás nikdo jako koťata netopí, takže se s tím musíme poprat. A myslím, že většina vozíčkářů, pokud se aspoň trochu snaží (a každý jinak podle svých možností) větu - jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně - slyšel. To vždycky fakt potěší, alespoň mě. Pokud to tedy následně nezabije vyjádření tohoto typu:
"Obdivuji tě, já bych to nedal/a."

Takže si to pojďme rozebrat. Před chvílí jste řekli (dejme tomu, že vy), že jsem důkaz, že na vozíku se dá žít úplně normálně (dejme tomu, že mně). A vzápětí dodáte, že byste to na mém místě nedali. Ehm, slyšíte tam ten rozpor? Pro případ, že si nejste úplně jistí, položím přímou otázku. Pokud je můj život tak strašně normální a super, jak jste mi před chvílí sdělili, co přesně byste na tom nedali? Korunují to dodatky jako: "Já bych se asi zabil/a." Jako ok, takže jsem důkaz, že na vozíku se dá žít úplně normálně, ale kdybyste si se mnou měli vyměnit místo, tak máte dojem, že podřezat si žily je první správné řešení. Jo, to má logiku, co myslíte? A určitě mám po takovém rozhovoru pocit, že můj život je super a normální.

Takové myšlenky na konec světa a sebevraždu pochopím u lidí, kteří s tímhle handicapem moc do styku nepřijdou. Nebo vůbec. Je to pro ně cizí svět plný neznámých. Mají pocit, že najednou nic nemůžou. Já bych řekla, že můžou všechno. Jen některé věci trochu jinak. A na to přijít a zvyknout si na to chvíli trvá. Obzvlášť pokud jste byli profesionální tanečník. Ale pevně věřím, že žít se s tím opravdu dá, a pokud takového bývalého tanečníka seznámíte s někým, kdo mu ukáže jak, myslím, že to stačí. Pak už je na člověku, jak se k tomu postaví.

Co mě ale neskutečně vytáčí, jsou podobné výroky mých kamarádů. A to i blízkých, bohužel. Často právě kombinované s - Jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně -. Nesnažím se žít normálně totiž jenom proto, abych sama sebe v devadesáti poplácala po zádech, jak to tomu životu i přes ten vozík nandala, nebo aby ostatní vozíčkáři viděli, že můžou víc než koukat na telku a jezdit autobusem do zoo, ale taky abych těm zdravým ukázala, že kdyby se - nedej bože - museli přidat k nám, že to není konec světa. Tohle hledám za tou větou - jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně. Aby si řekli, jo, byl by to sakra šok, třeba bych si to i obrečel/a, rozmlátil/a nádobí, ale nakonec bych se s tím smířil/a, díky tobě, protože jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně. Takhle má ta věta smysl. Pokud si tohle nemyslíte, pokud máte pocit, že po úrazu je jediné řešení otrávit se jedem na krysy, tak tu větu - jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně - neříkejte. Neříkejte, protože ji nemyslíte vážně. Podle vás žiju úplně normálně na poměry vozíčkářů. Ale pro vás to není dost dobrý. Tohle slyším já, když řeknete - jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně, obdivuji tě, já bych to nedal/a."

A to mě fakt jako štve. Protože líp už žít neumím.

Možná se zkuste zamyslet nad tím, proč tvrdíte, že žiju úplně normální život, a pak máte pocit, že byste to na mém místě nedali. Najděte ten důvod a zapracujte na něm. Aspoň se přestanete bát. A budete tu větu - jsi důkaz, že i na vozíku se dá žít úplně normálně - myslet upřímně. Nechci, aby pro vás představa, že budete invalidní, nebyla šok, aby vám to bylo úplně fuk, jestli zdravé nohy máte, nebo ne. Chci jen, aby to pro vás nebyla nesnesitelná představa. Abyste řekli něco jako - bylo by to těžký a hodně, ale nebyl by to konec světa.

A to je v podstatě všechno, co jsem chtěla říct.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 27. dubna 2018 v 13:12 | Reagovat

A nemůžou to myslet ve smyslu, že by se k tomu "žít normálně" nedokázali z milionu různých důvodů dopracovat tak jako se to povedlo tobě?

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 27. dubna 2018 v 13:18 | Reagovat

Nebo že by nedali  už samotné to, že se ocitli na vozíku?

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 17:04 | Reagovat

Asi to má vyjadřovat Tvojí sílu.
Spousta zdravých si vozíkový život představit nedokáže.
Jo, je to problém, ale je hodně vozíčkářů, kteří si dokážou přelézt do sprchy, i když si to třeba neuměli představit.

Ale víš co v tom vidím já?
Jednoznačné potvrzení toho, že co Tě nezabije, to Tě posílí...
Teď si to představit nedokážou, ale kdyby náhodou měli být, třeba po úrazu, na vozíku, taky by byli najednou obdarovaní netušenou silou :-)
Pro mě jsou vozíčkáři nadlidi :-)
Alespoň většina :-)

Jo, na vozíku se dá žít normální život, člověk se může bavit, smát... Jen někdy za každým úsměvem stojí možná trochu víc bolesti. O to větší je pak radost z bezbolestných dnů...

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 19:14 | Reagovat

Já ti nevím. Většinou když se objeví právě ten dodatek "já bych to nedal/a", tak tomu člověku nevěřím. Přijde mi to jako fráze. Nevím, proč mi v hlavě vytanulo i to, že lidi vozíčkářům  naprosto samozřejmě tykají. Alespoň já mám ty zkušenosti. Baruschka má pravdu, málo lidí si dokáže představit, co je život na vozíku,viď. A ty jsi dobrá! :-D

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 12:29 | Reagovat

Každý se se životem pere jinak, zkušenosti jsou nepřenosné, kdo nezažil, nepochopí...tak bych to shrnula. Tvoji známí a kamarádi Ti dávají najevo obdiv, nedokážou si představit sebe na vozíku, ale kdyby ta situace nastala, taky by bojovali na normální život a nevzdali by se snadno, nemá cenu jim to říkat... Vůle k životu je hodně silná... :-)

6 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 28. dubna 2018 v 15:42 | Reagovat

Taky tyhle podobné věty občas slýchám, protože se nám narodila "postižená" dcerka. Už při slovech "obdivuju tě", se osypu, protože to vždycky končí tím "já bych to nezvládla". Jako bych si mohla vybrat, nebo malou v inkubátoru nechat a už se k ní nevrátit. Každý z mých přátel by to zvládl, jak nejlíp umí, jak jsem to zvládla já (a jak to zvládáš Ty). Jemom občas chceme slyšet: "to muselo být hrozné (náročné, smutné), co?

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 8:22 | Reagovat

Zdravím tě a přičiním komentářík. Myslím, že ti, co to řekli, neznají tvoji situaci, snaží se tě tendenčně "potěšit" tím, co z nich vyšlo. Nemáme zkušenosti, a přece chceme potěšit, uznat, jenže v ten okamžik správná slova chybí. To už víš dávno i ty. I tvoje otázka je hodně důležitá, týká se života a ten máme každý jedinečný.
Sacharin, dávám tě do Výběru TT pro odvahu i úvahu o tom, o čem jsi nás zrovna poučila. Přeji ti co nejlepší další dny :-D

8 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 22:53 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]:: Snad mi odpustíte, že vás většinu zkrátím jednou odpovědí. Ano, ta věta - já bych to nedal/a - může mít víc významů, bohužel, ačkoli má mnohdy třeba skutečně povzdudit, potěšit, působí spíš opačně. Právě proto, že se dá vyložit tak, jak jsem popsala v článku. A někdy je tak rozporně i myšlená, škoda. Ale správná slova občas chybí, chápu. Snad jsem aspoň inspirovala zkusit hledat lepší a zamyslet se. :)

[6]: Rozumím ti.Větu - já bych to nedal/a - by měli zakázat. Obdivuji tě a věřím, že to budeš zvládat se životem i dál. :)

[7]: Děkuji za výběr Kitty. :) A odkážu tě k první mé odpovědi na komentáře :) + jsem ráda, že to bylo poučné. :D

9 hrachajdice hrachajdice | Web | 1. května 2018 v 12:49 | Reagovat

Jak já nesnáším větu - já bych to nedal/a. Případně jsi úžasnej/ úžasná a to hlavně proto ,že většina mě vůbec nezná ,ale když si to myslí,že jsem úžasná , proč je vyvádět z omylu :-P

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 4. května 2018 v 22:39 | Reagovat

Myslím si něco podobného, co Kitty. Ono je třeba hledat energii ZA SLOVY. Co tím autor chtěl říci? To, co vyjadřují (často neuměle) slova - nebo tě vlastně chtěl za ten přístup k životu pochválit?!

Urazit se dá hrubě i bez nadávek - a naopak s patřičným podtónem vyslovená nadávka nemusí vyjadřovat vůbec nic hanlivého... Je škoda odsuzovat něco a priori. :-)

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 7. května 2018 v 6:39 | Reagovat

Hodně jsem o tvém článku přemýšlela a mohu pochopitelně hovořit jen za sebe. Před několika lety jsem byla s vnučkami ve Fučíkárně na výstavě "Chodící lidé". Jela jsem na vozíku po nakloněné rovině, ve štěrku...., viděla jsem spoustu vychytávek, které mají usnadnit život. Myslím, že je těžké s čistým svědomím říct "dala bych to", když vlastně ani nedomyslím, co všechno to obnáší. Mohu říct, snažila bych se, udělala bych pro to všechno. Zbývá jen dodat, obdivuji.

12 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 14. května 2018 v 8:53 | Reagovat

[9]: Ztotožňuju se s tebou na celé čáře, když už si o mně nikdo myslí, že jsem úžasná, proč mu to vyvracet. :D :P

[10]: Neodsuzuji nic a priori, pouze podotýkám, že je občas pro obě strany lepší volit jiná slova. :) Možná proto, aby člověk nemusel zkoumat, jak to autor výroku vlastně myslel. :)

[11]:"Mohu říct, snažila bych se, udělala bych pro to všechno," je to, co bohatě stačí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama