Život s handicapem

22. ledna 2018 v 12:28 | Sacharin |  MOJE CESTA ŽIVOTEM
Tenhle článek odkládám strašně dlouho. Zejména proto, že se mi líbí blogová anonymita. Tímhle přiznáním ovšem zúžím potencionální tvůrce tohoto blogu na určitý omezený okruh.

Svěřím se vám s jednou příhodou... Byla jsem nemocná a trávila čas doma v posteli. Moje kamarádka a kolegyně ovšem do práce šla. A po skončení směny naskočila do MHD. Po pár minutách, vyprávěla mi posléze, zůstala nevěřícně koukat. Kousek od ní stála v dopravním prostředku trojice dívek a rozebírala moje články! Padlo jméno blogerky, takže si byla jistá. A chtělo se jí ze samé nevěřícnosti začít smát.
"Holky, co kdybych vám řekla, že ji znám?" chtělo se jí vykřiknout.
Nevykřikla. Jen zaujatě a tajně poslouchala, aby mi to mohla pečlivě povykládat.
Vytočila moje číslo okamžitě, jakmile vystoupila ven, se slovy: "Neuvěříš, co se mi právě stalo!"
Nevěřila jsem. Svět je přece tak velký a já tak malá. Jaká je šance, že se v jednom městě, v jedné tramvaji sejde kamarádka jedné miniblogerky a její tři (podle všeho tehdy spokojené) čtenářky? Strašně mě to zahřálo a zároveň nutilo se smát. A kámoška se smála taky. Holky, jestli se některá v té příhodě poznáte, napište mi.

Tahle příhoda by se nestala, kdybych nemocná nebyla. Jeli bychom totiž z práce spolu a čekali na nízkopodlažní spoj. Jsem invalidní. Takže, pokud jste, holky, pořád zvědavé, kdo jsem - už víte, jak to trochu eliminovat. Na vozíku jsem odmalička a řekla bych, že smířená sama se sebou.

Říct jsem to tu chtěla, abych z pohledu vozíčkáře - DMO, kvadruparetická forma - mohla psát některé články. O strastech, radostech vozíčkářů a přihodit k tomu něco ze života. A občas sesmolit pár rad, jak bych se já poprala, či peru s tou, či onou situací. Posledním důvodem pro to se stala blogerka Hrachajdice, taktéž vozíčkářka. A já mám sto chutí už dlouho s dovolením reagovat na spoustu jejích článků. Snad si je někdo přečte.

Tak příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 21:24 | Reagovat

Velká náhoda :D mě se tohle taky stalo, ale pravda, že to tak velká náhoda nebyla. Měla jsem blog zaměřený na sběratelství, konkrétně modelů koní. Byla výstava modelů koní, já tam byla poprvé naživo a slyšela jsem pár lidí, jak chválej můj blog ... tak jsem tam tak stála, koukala na ně a pak k nim došla a říkám "ahoj, jsem jeife" :D no ten výraz byl k nezaplacení.
To je fajn, že tu chceš psát i o svém handicapu <3 dělala jsem dva měsíce praxi na spinální jednotce v Motole, ty lidi jsou neskutečně sympatický! Když jsem odcházela, říkala jsem si "a ty sis myslela, že máš nějaké problémy ..."

2 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 16:17 | Reagovat

[1]: Je fajn vědět, že se to stalo i někomu dalšímu. :) Dokážu se do tebe vžít a přeju ti to. :)
Děkuju, tak snad tě to bude bavit číst. :-)

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 16:50 | Reagovat

[2]: pises zajimave, bez chyb ... cte se to dobre :)

4 beallara beallara | Web | 28. ledna 2018 v 19:13 | Reagovat

Musím říct, že fakt "čumím ", neuvěřitelná klika vzhledem k faktu, že v blogovém světě zažíváš teprve začátek, co až to rozjedeš :-D
Je úžasné a proto mám blogování ráda , je to svět neuvěřitelných možností a propojování.

5 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 19:40 | Reagovat

[3]: Díky. :)

[4]: Já v plánu nic rozjíždět nemám. :D Nechám to plynout samospadem. :D To máš pravdu. :) Bloguju asi šest let a je to super svět plný možností. :)

6 radmillee radmillee | E-mail | Web | 1. února 2018 v 13:17 | Reagovat

No vidíš. Jak je jen ten svět malý :)

7 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 10:48 | Reagovat

[6]: Malý a kouzelný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama