Kvalitní potraviny

5. prosince 2017 v 11:03 | Sacharin |  MOJE NÁZORY
Pokud jste četli můj článek o vegetariánství, určitě vám neušla zmínka o tom, že nerada plýtvám jídlem. A ještě něco na jídle hlídám - a to jeho kvalitu. Což říct v dnešní době je... trochu složité. Protože se rozhodně nevyznám ve všem a nejsem kontrolor potravin. A určitě dělám chyby. Ale snažím se.

Proč to vůbec dělám? Proč se snažím? Protože já skutečně věřím tomu, že na tom, co jíme, záleží. Že nás to může zdravotně poškodit. A když ne přímo nás, tak naše potomky. Protože na nás nemusí být hned něco vidět. Něco jako pozdější následky používání DDT. Je spousta studií, které říkají, že to, či ono v jídle je rakovinotvorné, nebo zvyšuje možnost onemocnění demencí. Napadlo vás někdy, proč stále narůstá počet dětí s poruchami učení? Neříkám, že je to všechno vina potravin. Říkám ale, že toto je - podle mého názoru - jedna z oblastí, kde vše souvisí se vším a vzájemně se ovlivňuje. Tudíž - i vzhledem ke škodlivosti potravin, jejíž účinky jsou popsané - to na to má jistý vliv. Jak moc velký nechám statistikům, ale věřím tomu. A nechci to podporovat. Nechci škodit sobě, mým dětem, ani budoucím generacím jen proto, že nám ze škodlivých potravin hned nevyroste třetí ruka. Za dvě stě let už možná jo. (Zveličuji, ale snad chápete.)

Někteří se ozvou, že je ovlivňuje cena. Věřte mi, rozumím tomu. Zrovna teď si nemůžu dovolit ještě všechno, co bych chtěla. Ale jde o to se od něčeho odpíchnout. A cena se ne vždy rovná kvalitě. Napadá mě příklad s citrónovou šťávou, kterou jsem kdysi viděla v obchodě. Byly tam dvě lahvičky. Jedna velká za pár kaček, druhá menší a asi o dvacku dražší. Vtip byl v tom, že ta menší byla asi 80% šťáva a voda. Ta větší měla podíl citrónu asi 10%. Takže ve výsledku vycházela dráž, než voda z kohoutku, ačkoli to vlastně z 90% jen voda byla. Možná bych tam ten citrón ani pořádně necítila. Ta dvacka navíc, když jste líní doma vymačkat 100% citrón, mi přijde rozumnější.

Co to chce, je prostě číst. Jasně, že si nepamatuju všechno, ale už jsem se naučila vyhýbat umělým sladidlům. Což například znamenalo vynechat všechny "zdravé" rozpustné vitaminy. Nebo light verze čehokoli. Radši si dám jablko. Chápu, že cukrovkáři jsou na tom trošku bytí. Ale hrozně ráda bych jednou místo cukrem sladila stévií. No ještěže mám med a od včelaře. Důvodem toho všeho je kontroverzní lavírování mezi tím, zdali je, či není například umělé sladidlo aspartam zdraví škodlivé. Jednu dobu bylo všude plno článků, jaký je to strašák, nyní si tím nikdo vlastně není jistý. Inu podezření tu je. A já se budu držet toho, co jsem si řekla tenkrát. Proč do sebe cpát umělou divnou kontroverzní látku, která byla podezřelá z řady škodlivostí, když si můžu dát med? Popřípadě lžičku cukru? Ta mně osobně neublíží.

Česká legislativa je skvělá v tom, že na výrobku by mělo být vypsané opravdu všechno - obzvlášť co se týká masa. Myslím to tak, že u nás najdete poměr kuřecího masa, strojně odděleného kuřecího masa a tak dále. A já - tuším, že zrovna v Německu - vím, že tamější zákony umožňují splácat všechno dohromady. Takže sice máte v ruce salám z 90% masa, ale už netušíte, co za maso to přesně je. Proto se také snažím kupovat české výrobky. Jednak znám naši legislativu potravin (ne všechnu) a jednat podporuji český trh. A to všechno s vysokým obsahem masa.

I v Čechách to ale občas bývá docela sranda. Protože názvy skrývají často víc, než běžný smrtelník tuší. Víte například, že je obrovský rozdíl v tom, když je na obalu napsáno jen MÁSLO, nebo ČERSTVÉ MÁSLO? A že v tom opravdu rozdíl je? Zkráceně řečeno MÁSLO může být až dva roky staré a zmražené, při jeho obnově ke konzumaci může dojít ke snížení vitaminů v něm a nebezpečí, že tam budou bakterie. Ačkoli tuhle informaci mám v hlavě pár let, našla jsem článek, který ví, o čem mluvím - tady.

Podobně je na tom dělení MINERÁLNÍ voda a STOLNÍ voda. Rozdělení tak nějak je zde, ale není tam ona škodlivost, co mám na mysli. Zkráceně - karcinogeny, bakterie a předražená voda z vodovodu. Fakt je to nutné? Tak si natočte vodu do petky doma. Ach jo. Tenhle bod mi opravdu leží v žaludku. Obzvlášť, když vidím maminky s dětmi ve značkových hadrech, co pak šetří na takových věcech. Když už kupujete vodu, tak ať aspoň za něco stojí, no ne?

Miluju džusy. Ale když chci ananas, nechci v etiketě číst: 20% podílu jablečná šťáva. Mimochodem oni to jablko snad cpou k jakékoli příchuti. Už mě to štve a přesedlala jsem na fresh bary a domácí smoothie. Tedy alespoň doufám, že se toho mixéru brzy dočkám. A jelikož je podobný problém i u marmelád, nezbývá než je brát domácí od kamarádky.

Nakonec přihodím pár svých dalších tipů:
Čaje piju převážně sypané a u ovocných směsí to platí dvojnásob. Můžete si koupit tzv. vajíčko, které slouží jako pytlíček u čajů porcovaných, akorát tam tu dávku musíte dát vy. A je to bez éček, jen sušená směs.
Jak poznáte v obchodě červstvé jablko? Má dužinatou stopku, která nejde zlomit, maximálně ohnout. Když se zlomí, rozhodně není letošní.
Kontrolujte šlehačky ve spreji. Některé jsou z rostlinných tuků.
Z bílých jogurtů jím jenom značku Hollandia (opět nejde o reklamu, ale mou osobní zkušenost a tip). Dovedl mě k tomu tip známé. Podle výsledků pod mikroskopem, které zažila, má jako jediná obsažené prospěšné bakterie naživu. A mrtvé nám k ničemu nejsou.
Nesolím. Skoro vůbec.

Já ještě navštěvuji stránku www.ferpotravina.cz a mám v mobilu jejich aplikaci. Není všemocná, ani dokonalá, ale každá troška do mlýna se hodí, ne? Fajn je taky starý pořad Peklo na talíři.

A čtu a čtu a čtu. Diskutuji, nechávám se inspirovat a kriticky hodnotím. A mám z toho dobrý pocit. Někdo namítne - k čemu to je, když žijeme mezi splodinami aut a pasivním kouření. Inu, zázraky neumím. Jsem jenom jedna jediná malá. Ale někde se začít musí, nebo se nezačne nikdy.

Aby ten článek nevypadal zase až moc zdravě, dodám, že i já umím hřešit. Sníst pytlíček brambůrků, nebo si dát něco v KFC. Ale je rozdíl ničit se s každým jídlem, nebo si občas něco dopřát, nemyslíte? Přece jen tělo si s trochou hnusu poradí. A tělo a mysl jedno jsou. Někdo mi kdysi řekl, že pokud děláme něco s dobrým pocitem, nemá to tak devastační účinky, jako když si to vyčítáme. Tak si to nevyčítám a věřím, že sklenička coly za rok se mi nevymstí. Že to moje tělo zvládne, protože jinak na něj myslím. Ačkoliv jednou se toho všeho zlého vzdám úplně. Možné to je. A co myslíte vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evička Evička | 5. prosince 2017 v 12:40 | Reagovat

Tenhle článek me hodně zaujal. Dříve jsem nejak neřešila, co je ve výrobků obsažené, bylo mi to jedno. Ale díky své nejlepší kamarádce, která se o tohle zajímá, jsem začala vyhledávat a kupovat kvalitní potraviny. A ze své vlastní zkušenosti vim, ze je to chuťově opravdu mnohem lepší. Ale taky pravda je, že občas hřeším a dám si již zmiňovaný džus, který se s ovocem skoro ani nepotkal :)

2 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 11:01 | Reagovat

[1]: Ano, také už lecos po chuti poznám. Je to znát prostě. :-) Hřešit se mudí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama